Kobliha – splnění snu

rekonstrukce člunu Kobliha

V 70. letech lodním nadšencem vyrobený motorový člun původně dvoumístné konstrukce se zabudovaným motorem
Wartburg sloužil jako sportovní kluzák. Dřevolaminátová konstrukce 4,5 metru dlouhého člunu získává na zajímavosti zejména díky zadní části, která se zužuje, a ve výšce vodorysky z trupu vystupují „křidélka“ pro lepší stabilitu. Díky plochému dnu je ponor velmi 
nízký. Kýl v přední části je pod vrstvou
laminátu oplechován pro větší odolnost
pro případné nárazy. Řízení volantem
bylo vyřešeno přes soustavu kladek a lanovodu
do zadní části na kormidlo. V takovém
stavu člun sloužil pro vodní radovánky.
Další historie není známá až do roku 2012, kdy
se člun objevil na inzertním webu k prodeji
a tím bylo o jeho dalším osudu rozhodnuto. Již
na první pohled bylo zřejmé, že je potřeba
oprava. Původně jsem měl záměr opravit trup,
trochu poladit motor a ještě rok brázdit vody.
Zkušenost jsem neměl žádnou, proto jsem měl
takové naivní přesvědčení do okamžiku, kdy pomocí šroubováku došlo k testu pevnosti podezřelých míst na lodi. Míst, která drží jen díky vrstvičce laminátu, bylo tolik, že musela přijít na řadu hrubá technika a začalo párání skeletu. Většina horní paluby byla prohnilá, stejně jako „křidélka“ na bocích lodě. Nakonec na zahradě ležel trup čehosi, co vzdáleně připomínalo loď, a nebylo vůbec jasné, zda se někdy dostane do vody.
Rekonstrukce začala novou výdřevou. Nastalo vyřezání další části paluby a zásadní rozhodnutí zapomenout na vnitřní pohon a nahradit ho závěsným pro možnost plavby ve čtyřech lidech. V tu dobu se zrodilo i jméno lodě KOBLIHA.
Jednoduše to byl nápad dětí, nikdo netušil,   jak rekonstrukce dopadne, jasno bylo pouze v barvě a první, co padlo nahlas, i když z legrace, bylo jméno KOBLIHA.
Nastala chvíle, kdy byla radost tvořit, práce se dřevem je příjemná v tom, jak roste dílo před očima. Prostor mezi přední a zadní lavicí byl
rozdělen přepážkou a do ní integrovaná skříňka, nad kterou je odkládací deska s otvory na nápoje. Palubní deska je jednoduchá, vzhledem k menším rozměrům bylo opuštěno od veškerých budíků a indikátorů a vedle volantu se nachází pouze spínač na klakson a osvětlení člunu. V přídi je vytvořen úložný prostor, oddělený od posádky přepážkou pod
palubní deskou s dvířky. Další prostory jsou pod sedadly a v zadní části společně s nádrží, baterií a panelem s pojistkami pro rozvod ektroinstalace 12 V. V přední a zadní části jsou v podlaze servisní dvířka. Byl zachován systém
řízení pomocí lanovodu a instalovány páky na plyn a řazení, tzv. dálkové ovládání, které je integrováno do výdřevy. Aby mohl být použit závěsný motor, musela původní překližková zadní část ustoupit mnohem masivnějšímu
a pevnému zrcadlu. Poté došlo na výrobu krytu úložného prostoru v zadní části a nastal čas laminování, tmelení a broušení, nekonečná záležitost, která snad nemůže bavit nikoho. Po tomto nekonečném maratonu následovalo
obložení vnitřních boků člunu dřevem, použité
palubky, aby správně kopírovaly tvar trupu zevnitř, byly nejdříve namočené a poté zatížené, aby se správně vytvarovaly. Následovala
výroba lavic na sezení a čalounění, dále nátěry člunu zvenku dvousložkovou barvou Temadur ve třech vrstvách a následně instalace všech dřevěných částí několikrát mořených a lakovaných lodním lakem. To vše bylo v mezičase vyplněno výrobou rádia ve stejném odstínu
s čalouněním, elektroinstalací, osazením člunu nerezovým kováním a osvětlením. V této fázi se projevila nová nemoc – Koblihomanie –
a každý, kdo loď viděl, hned pochopil. Z leštěného nerezu laserem vypálené nápisy jsou, dá se říci všudypřítomné – na přídi, bocích, dvířkách skříňky, volantu i bocích čelního skla,  které je mimochodem ze zadní části vozu Škoda 1000, jen osazené do hliníkového rámu.
Aby to bylo dokonalé, tak i ručníky, polštářky, vlajka, dokonce i kompas nese název KOBLIHA. Tato fáze byla už procházkou a zábavou, vše
rostlo a dostávalo na rozměru. Veškeré nerezové a hliníkové doplňky na hnědém trupu doslova zářily. Čas první plavby se blížil. Nikdo netušil, jak se loď bude na vodě chovat. Proběhlo pár testů motoru ponořeného
v sudu a 7. června 2014 nastal den pro ostrý test na vodě.
Na útulném soukromém rybníku Kuba u obce Třebovice byla KOBLIHA spuštěna na vodu a z původně plánovaného testu vznikla krásná atrakce pro všechny zúčastněné a celé slunečné odpoledne a nakonec celý víkend KOBLIHA sloužila jako výletní člun. Byl to krásný pohled po dvou letech sledovat, jak se pohupuje na hladině. Za to to stálo. Zájem a radost rodiny byla dokonalá záplata na nezdary, které rekonstrukce přinášela. Nedlouho poté již KOBLIHA putovala na Baťův kanál, kde vzbuzovala a vlastně vzbuzuje stále velkou pozornost. Pro svůj netradiční vzhled vybočuje z průměru. Milé
zjištění nastalo po upozornění zaměstnanců komor, že písmo použité na jméno lodi je v „Baťovském stylu“, KOBLIHA zapadla do nového prostředí dokonale. Před sezonou 2015 proběhly další úpravy,
a to instalace bimini a výměna dřevěného   zadního krytu za čalouněné plato se síťkou, na kterém se dá pohodlně sedět i během plavby a případně i obsluhovat pohon a pod síťkou převážet cokoliv aniž by to
spadlo do vody. Dále byl instalován elektropohon pro případ selhání spalovacího motoru. Plavba na elektro je velmi příjemná. Užívání si zvuků nerušených motorem je velmi uklidňující. Jako u každé nové záliby ani u KOBLIHY nebyly první plavby beze škod. Než se člověk
naučí manévrovat a odhadnout setrvačnost člunu, tak sem tam dojde k nárazu. Po první sezoně tedy přišla zase řada na laminování,  broušení a nátěry poškozených míst. To je daň za učení se a hlavně dobrá škola. Dřevolaminátová konstrukce bude vždy problémová, dřevo pracuje a opravy budou muset nastat ať člověk chce, nebo
ne. V tom jsou celolaminátové lodě výhodnější pro ty, co nemají čas a prostor na neustále opravy.
KOBLIHA není zdaleka dokonalá a udělali  jsme při rekonstrukci spoustu chyb. Mnoho věcí a oprav se dalo řešit jinak a lépe. Vše plyne z neznalosti a to nese řadu problémů až po čase používání. Většina prací byla naší premiéra a jen díky internetu, diskuzím a odborným článkům se rekonstrukce podařila. Byly to dva roky práce, spousta hodin prosezených po večerech u časopisů a knih, studování, co a jak by mělo být správně… A KOBLIHA je na světě.     

Takto vznikl a naplnil se jeden sen. I bez zkušeností, s notnou dávkou trpělivosti a hlavně chuti se dá splnit. Nyní již KOBLIHA plně slouží a dělá stále radost na Baťově kanále i na rybníku Kuba, kde začíná být naší
tradicí zahájit letní sezonu. V současnosti se nám začíná naplňovat další ze snů a tím je dřevěná kajutová loď se jménem ANABELLA.
Pokud se dílo podaří, rád se podělím o poznatky z rekonstrukce či zážitky
z plavby.

Text a foto Luboš Dejdar
www.koblihateam.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *